Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

 Obrazek  Mezi válkama žilo v  Janově zhruba 1 150 obyvatel, což nebylo na město mnoho. Přesto byl Janov prakticky ve všech oborech soběstačný a dalo se zde pořídit vše, co obyčejný člověk k životu potřeboval.

   Z výrobních závodů zde fungovala například jedna velká a několik menších pletáren, koželužna, několik menších a jedna velká stolárna,pekárna, pila, mlýn, pivovar, několik rukavičkářských dílen. Z dalších řemesel zde měli dílny zámečníci, obuvníci a fungovalo zde i kloboučnictví. Většina majetných občanů bydlela v okolí náměstí a pocházeli ze starých těžařských rodin.

    Bez problémů zde provozovalo několik občanů i své hostince, ale také tři větší restaurace se sály a dvěma kuželnami a bylo zde i několik prodejen se smíšeným zbožím, obchodní dům, cukrárna, řeznictví a pro ty majetnějsí zde provozovaly svou činnost i městské lázně.

    Kultura zde byla zastoupena jedním skvělým pěveckým sborem a neméně horším divadelním souborem.

   Město provozovalo ale i svůj syrotčinec a velice známou a vyhlášenou banku- kampeličku, která byla velice úspěšná a oblíbená i v širokém okolí.

    Po uklidnění napjaté situace, která nastala po vyhlášení Československa v roce 1918,  získala v Janově silné postavení sociální demokracie. V okolí se Janovu říkalo "rudé hnízdo" a bylo to zapřičíněno zřejmě především tím, že zde bylo velice mnoho zaměstnanců pracujících v různých výrobnách a tady mělo silný vliv odborové hnutí, které se sociální demokracií úzce spolupracovalo. Nikde v okolí tak velké procento obyvatel, pracujících v průmyslové výrobě nebylo. V okolních obcích žili především zemědělci a ti tíhli k jiným stranám.

    Jedna z janovských rukavičkářských firem spolupracovala s firmou z Frýdku- Místku a dokonce si zaměstnanci těchto firem posílali na výměnné pobyty své děti. Chtěli, aby se německé děti naučily česky a české německy a proto žily o prázdninách v rodinách zaměstnanců svých partnerských firem.

 Obrazek   Klid skončil po nástupu nacismu v Německu a radikalizaci stran, které chtěly připojit české pohraničí k Německé říši. I mezi místními obyvateli docházelo k prudkým hádkám a v tmavé uličce u koželužny byl dokonce ,úderem lahví do hlavy, zavražděn jeden obyvatel Janova, který těsně předtím řekl v hospodě o Hitlerovi, že je nebezpečný šílenec.

  Obrazek  Následoval "Mnichov" a vlna radostné eufórie, protože se mnohým z obyvatel splnil sen a i oni snili ještě víc o velkém Německu, jehož součástí se stane celá Evropa a možná i celý svět. K postupnému procitnutí docházelo po tom, co začala některým rodinám pošta doručovat oznámení, že jejich syn, manžel nebo otec zahynul na frontě. K tomuto docházelo stále častěji a když se i válka začala obracet ve prospěch spojenců, mnoho z lidí prozřelo úplně. I v tuto dobu se ale objevilo několik fanatických nacistů, kteří do poslední chvíle věřili, že válku vyhrají. Jedním z nich byl i starosta Janova Görlich, který ještě těsně před koncem války pozval do restaurace na náměstí rodiče mladých chlapců, kde je potom se svými soukmenovci zamknul a chtěl je pustit ven jen v případě, že podepíší souhlas s transportem jejich synů na frontu. Tak se i v mnoha případech stalo a několik z těchto náctiletých hochů již nikdy práh svého rodného domu nepřekročilo.

 Obrazek   V době, kdy stála celé měsíce frontová línie na Osoblažsku, byly v okolí Janova zakopány jednotky armád "Mitte" a v domě č.p. 250 dokonce přebýval jejich velitel se svým štábem- maršál Schörner. Když zjistil, že je situace bezvýchodná, zavelel k ústupu s cílem, dostat se raději do zajetí západních spojenců. Tyto jednotky potom nahradily jednotky Rudé armády a je až komicky absurdní to, že ve stejném domě č.p.250, jako předtím maršál Schörner, umístil svůj štáb a ubytoval se i sám, generál Jeremenko!Obrazek

    V době, kdy zde pobývaly jednotky armád "Mitte", došlo k vyzrazení sedmi členů německé armády, kteří mezi sebou měli údajně hovořit o tom, že již nechtějí bojovat, protože je válka stejně prohraná a chtěli by jít raději domů. Maršál Schörner rozhodl o tom, že všech sedm mužů bude popraveno zastřelením. Tento rozkaz vykonali vojáci stejné jednotky, ze které odsouzení pocházeli. Poprava se uskutečnila za posledním domem, pod pěšinou směřující  k rybníku- pod prudkým svahem u potoka. Zde byli i pohřbeni. Po skončení války, tyto vojáky pan Kovařík a několik dalších mužů vykopal a pohřbil do společného hrobu na místním hřbitově...........................

 

Dle vzpomínek paní M.Čupové